KONZERVAČNÍ STOMATOLOGIE
Konzervační stomatologie se zabývá prevencí vzniku zubního kazu a pokud už zubní kaz vznikne, tak způsoby jeho ošetření.
Zubní kaz je v podstatě nejčastější infekční chorobou dneška. Ke vzniku zubního kazu jsou zapotřebí tři hlavní faktory – vnímavá zubní tkáň, bakterie přítomné v ústní dutině a typ převládající stravy. Za faktor čtvrtý lze považovat čas, protože ke vzniku kazu, který už musí být řešen výplní, opravdu potřebujeme určitou dobu. Díky působení bakterií vzniká v ústech kyselé prostředí, které vede nejprve k vratnému odvápnění skloviny a pokud toto působení trvá delší dobu, vytvoří se už v zubní tkání defekt který se postupně zvětšuje. I když si to často člověk nechce připustit,v naprosté většině případů má každý z nás možnost vzniku zubního kazu zabránit s minimálními náklady. Dobře a pravidelně prováděná ústní hygiena spojená s dodržováním dvou preventivních prohlídek ročně výrazně snižuje riziko vzniku kazu a v případě, že zubní kaz přece jen v nějakém místě, které je hůře přístupné čištění, vznikne, je řešení počínajícího kazu pro pacienta méně bolestivé a náročné. Případů, kdy je vysoká kazivost podmíněna nějakým jiným celkovým onemocněním pacienta je opravdu velmi málo.
Velice důležitou součástí konzervační stomatologie je také včasná diagnostika zubního kazu. V dnešní době je zcela nedostačující klasické vyšetření pomocí zrcátka a sondy. U každého pacienta by měly být minimálně jednou za dva roky, u pacientů s vyšším rizikem zubního kazu klidně i každý rok zhotoveny dva intraorální rentgenové snímky typu bite-wing. Jde o snímek, na kterém se vždy zobrazí zubní korunky horních i dolních zubů v postranním úseku chrupu. Mezizubní prostor těchto zubů je právě tím místem, kde nejčastěji začíná zubní kaz, a proto toto rentgenové vyšetření rozhodně není nadměrnou radiační zátěží pro pacienta, naopak při včasném záchytu počínajícího zubního kazu mu spoustu dalších rentgenů ušetří. Dalším dobrým důvodem je fakt, že iniciální kazy se vždy nemusí řešit vrtáním a výplní, ale při zlepšení nebo zkvalitnění dentální hygieny je lze vyléčit zpětnou mineralizací odvápněné zubní tkáně.

Pokud už dojde na vrtání, je nutné zvolit výplňový materiál pro řešení defektu. V současné době máme k dispozici v podstatě tři výplňové materiály. Ve většině případů volíme mezi amalgamem nebo kompozitní výplní, eventuálně v indikovaných případech skloionomerním cementem. I když je otázka často stavěna zjednodušeně černá nebo bílá (amalgam nebo kompozit), je potřeba se k volbě správného materiálu pro výplň postavit přece jen zodpovědněji. I když řadě pacientů amalgám připadá jako materiál ošklivý, nemoderní nebo dokonce i zdraví škodlivý, je třeba si uvědomit, že jedinou opravdovou nevýhodou je jeho estetika. Je pravdou, že preparace na amalgam nešetří tak zbylé zubní tkáně jako je tomu u výplně kompozitní, ale u pacientů s horší hygienou má v postranním úseku chrupu amalgamová výplň výrazně lepší prognózu z pohledu dlouhodobé stability. A také u kazů které zasahují pod dáseň je to výhodná alternativa. Je prostě pravdou že amalgam je materiál s obrovskou mechanickou odolností, relativně ne tak citlivý na přesnost zpracování a díky preparaci, která vyvádí okraje výplně do míst přístupných samočištění zůstává v postranním úseku chrupu jediným výplňovým materiálem u pacientů s kompromisní hygienou.
Bílá kompozitní výplň je samozřejmě z pohledu pacienta estetická, téměř neviditelná. I z pohledu lékaře je to výplň sympatická tím, že se preparuje pouze v rozsahu kazu, šetří se zbylé, kazem nepoškozené zubní tkáně. Výplň se se zubem díky speciálnímu vazebnému systému téměř spojí v jeden celek. V současné době už jsou tyto materiály také dostatečně mechanicky odolné. Ale zůstává zde stále to jedno ale – v postraním úseku chrupu si takovou výplň musí pacient doslova zasloužit. Tyto výplně vyžadují perfektní hygienu a pokud to pacient nerespektuje, je pravděpodobnost vzniku nového kazu opravdu vysoká. U zubů předních je samozřejmě kompozit jedinou volbou z důvodů estetiky, ale to, co již bylo o hygieně řečeno platí stále.
Posledním výplňovým materiálem jsou skloionomérní cementy. Materiály perfektní v tom, že samy o sobě, díky schopnosti uvolňovat fluoritové ionty působí proti vzniku zubního kazu a jsou schopné i remineralizovat počínající kazy. Ale pro trvalou výplň v postraním úseku chrupu jsou málo mechanicky odolné a díky vyšší opacitě (menší propustnosti světla) a horší leštitelnosti nejsou tak estetické jako kompozita. Jejich nejčastější použití jsou tedy krčkové kazy spíše v postraním úseku a u starších pacientů s ústupem dásně i kazy kořene.